Malování nadějí, že budu moci žít alespoň trochu jako člověk, že budu mít alespoň klid... Šlápnutí do obličeje a odebrání možnosti pár vteřin po tom, co se stala skutečností. Wow.
To jsem nečekala.
Dojít tak daleko a pak dostat po hubě od společníka, který tě donutil vidět možnost tam, kde jsi předtím nechtěla.
Podraz.
Opravdu mě vědomě vracíš to pekla? Do neustálého napětí? Do nemožnosti dělat cokoli kromě ležení? Do hladu a zbytečnosti... Nechápu, ale díky. Asi.
Je bolestivý ztratit poslední šanci na život.
Všechno ostatní cejtim tak vzdáleně, všechno je hra. Vztahy jsou nedůležitý, podvodný... Asi to zničím, není to skutečný.
Žádné komentáře:
Okomentovat
(prosím, podepisujte se. je tu moc "anonymů" a pak je těžké poznat, kdo píše)